„Uf, přijímačky jsem zvládla, tak už zvládnu všechno“, byla moje první reakce na výsledek „přijata“. Šest týdnů učení před přijímačkami mi přišlo jako vrcholný výkon, který už nehodlám nikdy opakovat.
Jak moc jsem se spletla jsem zjistila hned první týden.
O rok později jsem to samé řekla spolubydlící po zkoušce z anatomie, která tou dobou dělala poslední státnice z všeobecného. „Nic horšího už mě přece nečeká, ne?“ prohlásila jsem vítězoslavně a zahodila jsem index s áčkem z anatomie na hromadu Čiháků.
Na tváři se jí objevil soucitný výraz. „Počkej, to jako něco může bejt ještě horší než rok drcení anatomie?“
„No… ve třeťáku tě čeká mikrobiologie, patologie a patofyziologie v jednom zkouškovém,“ lezla z ní zdráhavě nepříjemná pravda a radši předstírala, že věnuje plnou pozornost krájení květáku, aby nemusela přihlížet mému utrpení.
Měla pravdu. A to jsem ještě měla to štěstí, že jsem patřila mezi ty, kteří absolvovali zkoušky obvykle jen jednou. Studium medicíny je těžký. Zatraceně těžký. Víc, než si teď umíš představit, pokud tě medicína teprve čeká.
Jak si můžeš studium ulehčit?
Za ty roky jsem si vypracovala funkční strategii učení, díky které jsem zvládla studium s minimální možnou námahou a našla jsem si při něm čas na všechny koníčky, brigádu, kamarády i vztah.
Tipy, jak se učit efektivně a nestrávit přípravou na přijímačky (a později i na zkoušky) víc času než je nutný, najdeš v rubrice Příprava na přijímačky.