Rozdílů ve studiu a v následující praxi je mnoho, je proto potřeba důkladně zvážit rozhodnutí, na který obor se přihlásit, a v případě přijetí na oba obory se dobře rozhodnout, který tedy půjdeš studovat.
Já osobně jsem nikdy neplánovala hlásit se na všeobecné, lákala mě vyloženě jen zubařina a protože jsem chtěla zůstat v Olomouci, podala jsem si jen jednu přihlášku a to na LF UPOL. Mnoho mých spolužáků se ale hlásilo na všechny možné fakulty i oba obory. Někteří se dostali na oba a museli volit, na který půjdou. Jak šel čas a roky plynuly, většina byla s volbou zubního lékařství spokojená, našli se ale i tací, kteří svého rozhodnutí zalitovali.
A to i z toho důvodu, že…
Obor nejde změnit!
Ještě pár let zpátky bylo možné své rozhodnutí později změnit a po dokončení studia si dostudovat druhý obor během jednoho roku. Proto je z této doby poměrně hodně doktorů, kteří se honosí dvěma tituly – MUDr. et MUDr.
V roce 2004 ale vešel v platnost nový zákon, který pozměnil studijní plány zubního lékařství, zkrátil dobu studia z 6 let na pouhých 5, zrušil povinné atestace a sebral zubařům prestižní titul MUDr. (a nahradil jej titulem MDDr., což stále většina lidí nemá páru, co znamená). Důvodem tehdejší změny legislativy byla úprava studijních plánů podle pravidel EU, jejím důsledkem je také usnadnění studia a urychlení nástupu nové generace zubařů do praxe.
Jaký je rozdíl ve studiu?
Vzato od prvního dne: Všeobáci pitvají, zubaři ne. Pitevně se nikdo nevyhne, zubaři však studují anatomii na už pitvaných tělech a místo skalpelu k tomu používají jen pinzetu. O zážitky z pitevny vás nikdo nepřipraví, nebojte.
Zatímco pro všeobáky jsou první roky na medicíně pouze ve znamení sezení v posluchárně a knihovně a vstřebávání kvanta informací o lidském těle, zubaře už od prváku provází předměty zaměřené na stomatologii a praktická cvičení s vrtačkou v ruce. A kvanta informací o lidském těle k tomu. 🙂 Praktická cvičení zaměřená na rozvoj zručnosti a anatomii zubů pro mě osobně byly příjemnou změnou a odpočinkem od přednášek.
O co byli všeobáci ochuzeni v začátcích, je ale nemine v druhé polovině studia při praktických cvičeních přímo na jednotlivých odděleních v nemocnici. Studenti jsou v malých skupinkách vpuštěni mezi pacienty a jejich úkolem je obvykle odebrat anamnézu přiděleného pacienta, vyšetřit jej a stanovit diagnózu.
Stejně probíhají i nemocniční praktika zubařů, nicméně ti tráví v nemocnici na ambulancích a lůžkových odděleních daleko méně času, protože od 4. ročníku jsou součástí jejich studia pravidelné praxe u stomatologického křesla. My jsme měli takto organizovanou na LF UPOL celou polovinu výuky čtvrťáku a páťáku a jsem za to opravdu ráda.
Největší rozdíl je vidět samozřejmě při absolvování školy a nástupu do prvního zaměstnání.
Zubaři vychází po 5 letech s titulem, kvalitními znalostmi své oblasti zájmu (hlavy a krku) a vybaveni dostatečnými dovednostmi i vědomostmi, aby si byli schopni poradit s jakoukoliv situací na křesle, včetně umění správně odhadnout, na co jejich síly stačí a s čím pacienta poslat k někomu zkušenějšímu. Většina absolventů si netroufne otevřít hned po škole vlastní ordinaci a tak se nechá zaměstnat a pracuje se zkušeným kolegou „za zadkem“. Ten pomůže řešit složitější případy a hasit případné nehody. V dalším jednom až dvou letech praxe zubař piluje zručnost, zvyká si na chod ordinace a postupně si rozšiřuje repertoár ošetření, zkouší nové postupy a materiály a dál se vzdělává sám nebo na kurzech. Orientuje se v ostatních oblastech medicíny, především zná nemoci, které mohou ovlivňovat zdraví jeho chrupu a
Všeobáci vychází po 6 letech s titulem, opravdu hlubokými znalostmi lidského těla a základním přehledem všech oblastí, které medicína řeší. Ví, co kde v těle je, jak to funguje a jak se to může pokazit. Jsou schopni základní diagnostiky běžných obtíží. Ale nástup do prvního zaměstnání může doprovázet panika a přístup dnešních pacientů „všechno vím, protože jsem přečetl internet“ k čerstvému absolventovi s pocity „sakra vždyť já nic nevím!“ může být devastující. Zkrátka dno Dunning-Krugerovy křivky.
Za šest let studia medik zjistí právě tolik, že o medicíně vůbec nic neví. Před ním leží celá jeho kariéra, desetiletí sbírání zkušeností a na konci možná i expertíza v oboru. Ale nejdřív hlavně další volba – kterému oboru se věnovat? Za ta léta strávená na medicíně má tak student všeobecného, mimo nesplnitelného úkolu nacpat si do hlavy všechny vědomosti a dokázat je tam udržet, ještě jeden cíl – poznat sám sebe a rozhodnout se, jaký další kariérní krok bude v jeho životě nejlepší (vzhledem k jeho životním hodnotám, osobnosti a manuální zručnosti).
Který obor je těžší?
Dohadují se takhle studenti všeobecného a zubního, kdo má těžší studium.
Student všeobecného: „Samozřejmě, že „všeo“ je těžší, studujeme přece o rok déle, než „zubaři“. Máme navíc propedeutiku, gynekologii a oční, a ta interna a chirurgie zubařů se vůbec nedá brát vážně. Mimoto děláme z jednotlivých předmětů státnice, nejenom zkoušky.“
Student zubního: „Právě, že naše studium je náročnější, protože přece k všeobecným předmětům máme navíc ještě ty své zubní, povinné praxe navrch a to všechno musíme stihnout ve zkrácené době pěti let! Na všeo zkoušky navíc chodíme společně s vámi, takže víme, že rozsah učiva je stejný, naopak máme někdy dokonce i otázky navíc.“
K diskuzi se přimotá student farmacie: „Farmacie je těžší než medicína. My musíme kromě milionu léků umět fyzikální chemii a hlavně – oddřít rok praxí a napsat diplomku.“
A inženýr si přisadí: „Jó, to bych taky chtěl, aby mi stačilo jen učit se zpaměti!“
Protože je opravdu velmi málo těch, kteří by studovali všeobecné i zubní současně, objektivní pravdu nejspíš nezjistíme. 🙂 Každý z oborů má zkrátka své výhody a nevýhody, které můžeš vzít v úvahu při výběru.
Jak se tedy rozhodnout?
Stejně jako v rozhodování o každé důležité věci by měl mít hlavní slovo Tvůj žebříček hodnot, napovědět by mu měla Tvá osobnost a právo veta by měla mít zručnost.
Pokud chceš mít v životě dostatek času na rodinu, zájmy, užívání vydělaných peněz a nevadí Ti, že hlavní náplní Tvé práce bude piplat se dvě hodiny s obvykle nepříliš závažným onemocněním na milimetru čtverečním a Tvou esteticky dokonalou práci nikdy nikdo jiný neuvidí a neocení, zubní lékařství pro Tebe bude tou správnou volbou. Nesmí Ti samozřejmě chybět dostatečná zručnost, trpělivost (se sebou i s pacienty) a musíš se smířit s tím, že se Tě většina lidí bude bát (a že se budeš prát s dětmi). Zubní je tím správným oborem také pro estéty a perfekcionisty, kteří milují neustálé technické inovace.
Pokud je pro Tebe ale důležité zachraňovat životy vlastníma rukama, a to natolik, že obětuješ své mládí studiu a zbytek svých dnů (i nocí) péči o druhé, nebo pokud zkrátka Tvá touha po hlubokém poznání všech vlhkých zákrutů lidského těla převažuje nad potřebou mít nějaký osobní nebo rodinný život, případně máš-li obě ruce levé a místo prstů nešikovné buřtíky, vol všeobecné. Zde máš taky větší šanci vyhnout se pacientům – anebo alespoň komunikaci s nimi (např. když jsi anesteziolog nebo chirurg na sále a pacienty vidíš obvykle v narkóze nebo v bezvědomí), případně věnovat se alternativním postupům. Obor je obecnější, takže Ti poskytne širší základy, ale míň Tě připraví na praxi. Zato se budeš moci profilovat mnohem později, zažiješ více adrenalinu i dlouhých nočních služeb a nakonec, až budeš mít všeho dost, si vždycky můžeš zařídit teplé místečko jako obvoďák.
Kam si podat přihlášky?
Pokud už víš, že Tvůj vysněný obor je všeobecné, nemá smysl si zbytečně podávat přihlášky i na zubní. Pokud si ale chceš nechat na rozhodnutí víc času nebo chceš jít na zubní, kam je každoročně ještě těžší se dostat kvůli vyšší bodové hranici pro přijetí, dej si přihlášky klidně na oboje. Kdyby zubní nevyšlo, není lepší způsob, jak se připravit na druhý pokus o přijetí za rok, než jít studovat všeo – a pokud uděláš i zkoušky, některé předměty Ti pak v prváku na zubním odpustí.
Nebo raději zvolit úplně jiný obor?
Pozor! Pokud chceš objevit nový lék na rakovinu nebo jsi spokojený introvert a nechceš strávit celý život přesvědčováním pacientů, že jejich nemoci rozumíš líp než oni, může pro Tebe být dobrou volbou studium přírodních věd. Medicína není právě nejlepší přípravou na vědeckou kariéru.
Na závěr nutno dodat, že existuje i řada jiných, skvělých, těžkých a velmi přínosných zdravotnických oborů, jako je farmacie, fyzioterapie, porodní asistence a dentální hygiena… Jsou skvělou alternativou ke studiu medicíny a můžou sloužit taky jako záložní obor, kdyby přijímačky na lékařskou nevyšly.
Jestli ještě nad medicínou váháš, možná Ti s rozhodováním pomůže článek o tom, jaké je to být lékař – očekávání VS. realita – vyjde příští týden 🙂
Vol moudře!